Nejen boxem živ je trenér
Často od svých svěřenců dostávám otázku, jak vypadá můj tréninkový týden. Jak často běhám, kolikrát týdně boxuji, co dělám pro sílu nebo jestli trénuji každý den.
Odpověď je dnes úplně jiná než v době, kdy jsem aktivně zápasila.
Tehdy se můj život musel přizpůsobit boxu. Dnes se sport musí vejít do života, ve kterém jsem trenérka, máma, partnerka a člověk, který má i jiné zájmy než mlácení do pytle. :)
A možná právě proto už svůj rozvoj nevnímám jen jako počet odběhaných kilometrů a odtrénovaných kol.
Dřív jsem svůj život stavěla kolem výkonu. Dnes stavím svůj režim tak, aby mě dlouhodobě držel pohromadě a já byla v dobré kondici. Občas jsem k dispozici u závodníků jako parťák do sparingu, takže musím neustále dbát na to, abych byla fyzicky připravená a boxersky nezakrněla. :) Nemluvě o začátečnících, kteří potřebují mít trenéra v dobré formě.
Můj život ale není jen o sportování. Mám dítě, práci, muže, i svoje koníčky a zájmy. Abych z toho všeho takříkajíc nebouchla jak papiňák, můj rozvoj každý den sestává z několika segmentů, a vůbec nežerou čas!

1. Sport (tělo)
2. Osobní rozvoj
3. Psychika (hlava)
4. "Ten nahoře"
* * *
Dříve pro mě rozvoj znamenal hlavně být rychlejší, silnější, vytrvalejší a lepší v ringu. Dnes ho vnímám mnohem šířeji. Potřebuji se starat o tělo, něco nového se dozvídat, občas ztišit hlavu a nezapomínat ani na věci, které mě přesahují. Nemusím přitom každý den dvě hodiny trénovat, hodinu číst a půl hodiny meditovat. Někdy stačí deset minut, pár stránek, krátké protažení nebo chvíle ticha.
Všechny tyhle malé věci mi dávají dohromady dny, kdy se nenudím, dělám něco pro sebe — a tím nakonec i pro lidi kolem sebe — a hlavně mi z toho všeho jen tak "nehrábne". :)