Role trenéra, role studenta

Co znamená být dobrým trenérem? A co znamená být dobrým studentem – nebo v mém případě svěřencem, jak jsem psala v předchozím článku?

Obě role jsou důležité. A podle mě je pro dobrého trenéra stejně důležité umět se čas od času postavit zpátky do role svěřence.

Být svěřencem

Z vlastní zkušenosti vím, jaké to je, být svěřenec. V oddíle, kde trénuji box, jsem odboxovala zápasy pod vedením mého trenéra, který mě naučil vše, co nyní předávám dál, svým začátečníkům. Do role svěřence se stavím velmi ráda a pravidelně, jelikož vidět box očima toho, kdo má poslouchat, je přínosná součást mé trenérské praxe. A tady se dostáváme k podstatnému bodu dobrého svěřence.

Poslouchá. Trenér si už prošel velkou částí toho, co svěřenec teprve poznává. Pokud má za sebou zápasy, zná navíc nejen technickou, ale i psychickou stránku boxu a její náročnost. Má zkušenosti z praxe, které může předávat dál. S tím souvisí také důvěra. Box je všude stejný. Obsahuje základní údery, obrany a pohyb na nohách. Přesto jej každý trenér může učit trochu jinak. A stejně jako je každý trenér jiný, je jiný i každý svěřenec. Někomu vyhovuje určitý způsob vysvětlování, jinému zase ne. Někdo hledá tvrdší vedení, někdo potřebuje více času a klidu. Není proto žádná ostuda vyzkoušet několik přístupů a najít trenéra, kterému dokážete důvěřovat a jehož způsob práce vám vyhovuje. 

A důležitá je také pokora. Box je v tomto směru poměrně zrádný – a možná právě proto i užitečný. Když něco uspěcháte a vrhnete se do situace, na kterou ještě nemáte zkušenosti, umí vás velmi rychle vytrestat. A někdy to bolí. Takže když máte pocit, že už všechno znáte a umíte, možná je právě čas zpomalit a znovu poslouchat. Trenér totiž často vidí vaše chyby i přednosti dřív než vy sami.

Z osobní zkušenosti vím, že být svěřenec není jednoduché. Bojujete s vlastní nespokojeností, když vám něco nejde, někdo bojuje se studem či nervozitou když jej trenér sleduje při práci, jiný se zase příliš podceňuje. A i od toho tam trenér je.

Být trenérem

Už jsem se zmiňovala, že se cítím být spíš učitelem a průvodcem než trenérem. Mým úkolem je naučit člověka to, co potřebuje, k cíli, který si stanovil a bezpečně ho k němu provést. Když mám za sebou i aktivní závodní praxi coby boxer, nahlížím na trenérskou práci zase z jiného úhlu.  Někdy mi ale paradoxně může i trochu překážet. Začátečník totiž nepotřebuje všechno, co potřebuje závodní boxer. Musím proto umět oddělit dovednosti, které jsou pro něj důležité právě teď, od těch, na které přijde čas později. A vracet se pořád k základům. 

Ve své praxi nezobecňuju, věnuju se individualitám. Každý má jinou pohybovou minulost. Někdo celý život sportuje, jiný začíná prakticky od nuly. Jeden má lepší motoriku, druhý reflexy. Lišíme se stavbou těla, silou, kondicí i tím, jak rychle se učíme. To všechno ovlivňuje způsob, jakým člověka vedu. A proto i tady je důležitá vzájemná důvěra. 

Zároveň se jako trenér dál učím a vzdělávám. Tím se vlastně znovu vracím do role studenta (tady navíc do role studenta - boxera i studenta - trenéra), protože ani trenér nikdy není hotový. Každý den navíc není stejný. Ke svěřenci proto přistupuji s ohledem na jeho možnosti, omezení i přednosti. Zároveň se mu ale snažím pomoci najít sílu, kterou v sobě často sám ještě nevidí.

Pár slov na závěr

Vztah svěřence a trenéra se musí budovat. Já si vážím toho, že lidé za mnou chodí s důvěrou, ptají se, jsou zvídaví, zajímají se o způsoby, jak se zlepšovat a u některých jedinců mě těší i jejich dravost a houževnatost. Stejně jako můj svěřenec s pokorou poctivě trénuje vše, co potřebuje zvládnout, i já se snažím s pokorou předávat to, co jsem se sama naučila. Protože za tím, co umíme, většinou stojí někdo, od koho jsme se učili. Když za mnou někdo přijde a řekne mi, že se box naučil doma sám podle videí, zeptám se jej: "A kdo ta videa připravil?" Nikdy se nikdo nic nenaučil sám. Vždy měl nějakého učitele. Video někdo natočil, knihu někdo napsal. A stejně se na to dívám i u sebe. Nenárokuji si všechno co dnes umím jako něco, co vzniklo jen ve mně. Stojím na zkušenostech lidí, kteří učili mě, a ty dnes předávám dál svým svěřencům.

A kdybych to měla přirovnat k vaření:

Hlavní recept jsem dostala od svých učitelů.

Způsob, jakým učím já, je koření, které do něj přidávám.